Novinky
Pernicek
Domluvili jsme se tedy na sobotu ráno na společný výlet do Pardubic – do parku kam jezdíme pouze jednou za rok protože to tam nikoho nebaví. Začli sme klasickym asi 45minutovým nákupem v lidlu a pak v peny kde sme si stejně dohromady nic nekoupili a jeli sme směr Nymburk. Boubas se uvelebil vzadu, kde mu Peters upravil sezení a stoleček jako správný stevard v Peters travel agency, nicméně to bylo prd platný pač Boubas v první zatáčce všecko shodil a vylil si kafe do klína.
Po příjezdu do Pardubic zjištujem že park se otevírá až za hodinu a tak se jdem naeatovat k místním větnamcům. Nedojedenýma nudlema s kuřecím masem krmíme místní bezdomovce a jdem ještě zabít čas na hlavák, kde je to taky samá podivná existence, nicméně kupujem místí extra perník a jdem se hodit do armoru a trochu se po tý zimě pohoupat. U vstupu nás kupodivu vítá přijemnej pán a přeje nám dobrej pojezd, což je dobrá změna oproti tý smažce to je tam vždycky. V učku dáváme Dave Mirra memorial cup, který asi vyhrál Peters s xupem půl metru pod kopingem. Pokračujemdo parku kde si Peters zkouší kraviny na funu a vše mu jde na první pokus, my se plácáme s Boubasem na funu xkem a kuřetem a trochu nohama do cancanu, na fun je ale hloupej rozjezd a že by nás to bavilo se říct nedá. Já si proto jdu zkoušet skákat asi po roce v rádiusu:-D moc se mi to hrotit nechce a tak hopsám jen trochu nad rádius, překvapení se ovšem odehrálo asi po 3 pokusu kdy po doskočení zpět do radiusu se metr předemnou objeví Peters – zmatenej jak srnka před autem, nešlo dělat vůbec nic než vykulit oči a čelně se střetnout. Byla to rána jak debil každej padá na zem na jednu stranu, já už se takhle jednou sestřelil s jednim idiotem ve stráži takže to pro mě není nic novýho, ale nakokot je to pořád stejně. Peters kterej nikde nepadá a nikdy se mu nic nestalo konči na zemi a vydává divný umírající zvuky. Brzdová páčka ohnutá na druhou stranu, řídítka na křivo, Peters zamotanej v kole. Já vyvázl s odřenýma řidítkama a modřinou na holeni. Peters pajdá na střídačku a ježdění pro něj končí.
Po chvíli se rozhodujem to tu zabalit a jdem omrknout místní dirty který jsou necelý kilometr odsud. Mě se po cestě seknou kliky a málem jdu přez řídítka když čekuju že se mi na levý straně povolila osa a je o 2cm mimo rám….bájo… Po příjezdu styl koloběžka jdem očekovat trat. Vypadá to tam fakt dobře a hravě. Rozjezd z kopce malý skočky kolem dokola zpět k rozjdezdu, občas náka lávka a drop a uprostřed rozdělaný větší dirty. Já opravuju kleštema osu, a jdem s Boubasem zkusit malý skočky. Po chvilce jdem čekovat drop ale boubasovi se moc nechce že to je divný, na což mu Peters odpovídá že kdyby takovej drop viděl v nákym videu, tak to ani nepouští jak by to bylo trapný a tak by pro nás neměl být problém to skočit:-D
Po pár skocích Boubas motá stoleček a já xko, po půl roce máme nákou fotku a relativně spokojený můžem jet domu. Peters s polámanym kolenem, já s odřenými řídítky, povolenou osou, zjištěním že mi křupe koleno, a začínaj mě opět bolet žebra což je fajn zjištění že mě to po 3,5 měsících pořád bolí, a Boubas se zjištěním že může zase dělat hop na kole i když si to jeho babička již nepřeje.
Po příjezdu jde Peters na pohotovost, stejně tak jako já poslední vyjížďku a jako malej liška předposlední vyjížďku…. Lidi by se rakvit neměli je to naprd. Ale bohužel rakví se i lidi co nedělaj nic nebo kopou fotbal, takže si člověk nevybere. Tak snad příště už trochu podiktujem ve stejném složení..hvíííí Masak
Domluvili jsme se tedy na sobotu ráno na společný výlet do Pardubic – do parku kam jezdíme pouze jednou za rok protože to tam nikoho nebaví. Začli sme klasickym asi 45minutovým nákupem v lidlu a pak v peny kde sme si stejně dohromady nic nekoupili a jeli sme směr Nymburk. Boubas se uvelebil vzadu, kde mu Peters upravil sezení a stoleček jako správný stevard v Peters travel agency, nicméně to bylo prd platný pač Boubas v první zatáčce všecko shodil a vylil si kafe do klína.
Po příjezdu do Pardubic zjištujem že park se otevírá až za hodinu a tak se jdem naeatovat k místním větnamcům. Nedojedenýma nudlema s kuřecím masem krmíme místní bezdomovce a jdem ještě zabít čas na hlavák, kde je to taky samá podivná existence, nicméně kupujem místí extra perník a jdem se hodit do armoru a trochu se po tý zimě pohoupat. U vstupu nás kupodivu vítá přijemnej pán a přeje nám dobrej pojezd, což je dobrá změna oproti tý smažce to je tam vždycky. V učku dáváme Dave Mirra memorial cup, který asi vyhrál Peters s xupem půl metru pod kopingem. Pokračujemdo parku kde si Peters zkouší kraviny na funu a vše mu jde na první pokus, my se plácáme s Boubasem na funu xkem a kuřetem a trochu nohama do cancanu, na fun je ale hloupej rozjezd a že by nás to bavilo se říct nedá. Já si proto jdu zkoušet skákat asi po roce v rádiusu:-D moc se mi to hrotit nechce a tak hopsám jen trochu nad rádius, překvapení se ovšem odehrálo asi po 3 pokusu kdy po doskočení zpět do radiusu se metr předemnou objeví Peters – zmatenej jak srnka před autem, nešlo dělat vůbec nic než vykulit oči a čelně se střetnout. Byla to rána jak debil každej padá na zem na jednu stranu, já už se takhle jednou sestřelil s jednim idiotem ve stráži takže to pro mě není nic novýho, ale nakokot je to pořád stejně. Peters kterej nikde nepadá a nikdy se mu nic nestalo konči na zemi a vydává divný umírající zvuky. Brzdová páčka ohnutá na druhou stranu, řídítka na křivo, Peters zamotanej v kole. Já vyvázl s odřenýma řidítkama a modřinou na holeni. Peters pajdá na střídačku a ježdění pro něj končí.
Po chvíli se rozhodujem to tu zabalit a jdem omrknout místní dirty který jsou necelý kilometr odsud. Mě se po cestě seknou kliky a málem jdu přez řídítka když čekuju že se mi na levý straně povolila osa a je o 2cm mimo rám….bájo… Po příjezdu styl koloběžka jdem očekovat trat. Vypadá to tam fakt dobře a hravě. Rozjezd z kopce malý skočky kolem dokola zpět k rozjdezdu, občas náka lávka a drop a uprostřed rozdělaný větší dirty. Já opravuju kleštema osu, a jdem s Boubasem zkusit malý skočky. Po chvilce jdem čekovat drop ale boubasovi se moc nechce že to je divný, na což mu Peters odpovídá že kdyby takovej drop viděl v nákym videu, tak to ani nepouští jak by to bylo trapný a tak by pro nás neměl být problém to skočit:-D
Po pár skocích Boubas motá stoleček a já xko, po půl roce máme nákou fotku a relativně spokojený můžem jet domu. Peters s polámanym kolenem, já s odřenými řídítky, povolenou osou, zjištěním že mi křupe koleno, a začínaj mě opět bolet žebra což je fajn zjištění že mě to po 3,5 měsících pořád bolí, a Boubas se zjištěním že může zase dělat hop na kole i když si to jeho babička již nepřeje.
Po příjezdu jde Peters na pohotovost, stejně tak jako já poslední vyjížďku a jako malej liška předposlední vyjížďku…. Lidi by se rakvit neměli je to naprd. Ale bohužel rakví se i lidi co nedělaj nic nebo kopou fotbal, takže si člověk nevybere. Tak snad příště už trochu podiktujem ve stejném složení..hvíííí Masak
