Novinky
Ultimate survival - Jatka 2013
Letošní ročník oproti loňskému o dost přitvrdil, já s boubasem sme si nebrali ani spacák, už ani provázku nebylo potřeba. Pouze celtu nůž, ešus a pár drobností. Výlet začal nástupem na vlak v pátek v 7:24z mb směr Kařez. Po příjezdu sme koupili jen píváky do pet lahve na pitný režim a vydali se do lesa. Po pár metrech sme narazili na chovnej rybník, tak sme šli počekovat jestli tam nebudou náky ryby, ale byl hroznej hic a kapři nešli po rohliku ani když sem to hodil pul metru od nich. Všimli sme si ale pár hadů. Podél břehu plavali asi 3 užovky. Byly dost plachý a těžko se nechali chytit, na poprvé boubasovi vyklouzla z ruky ale na podruhý neměla šanci. Započítala se k našemu prvnímu úlovku. O pár metru dál jsme se rozhodli doplnit pár bílkovin a chytali sme kobylky. Netvářili se moc vesele kdyžsme je drželi za nožičky ale je to boj o život a ten si nevybírá. Prvního kousnutí sem se bál ale překvapilo mě to že to nebylo vůbec zlý a tak si boubas s petersem chytli taky každej po jedný.
Po dvou hodinách chůze po polničkách mezi obilím, v pořádným letním pařáku kolem 35C jsme si prozpěvovali a hráli na harmoniku. Po chvíli jsme došli k vesnici asi o 15domečkách a zapíchli to u vesnického kalu. Zkusil sem tam hodit rohlik a náhle zjistil, že se tu odehrají další jatka. Bylo tam aspoň 5 kaprů kolem 35cm. Na první nához sem ho měl, ale utrhl se mi. Rychle sem navázal háček a tentokrát už sem měl kapříka jak víno. Po vytažení na břeh na nás ale naběhl nákej starej důchodce stim, že tam chytáme a že na nás zavolá policajti. Když sem mu řekl, že nechytáme jen to krmíme asi mi to neuvěřil. Hodili sme rybu do igelitáku a začali zdrhat. Dalších pár kilometrů vůbec neubíhalo, úsek do kopce z kopce a samej komár. Kiláky se táhly a za chvíli sme dorazili ke studánce s pitnou vodou. Po cestě sme ještě zkoušeli chytit náky ryby v potoce ale už se tolik nedařilo a kolem 7h smezačli hledat místo k utáboření. Boubas si lehnul zatímco my s petersem sme sbírali dřevo a kameny kolem ohně. Boubase těžko vzbudit a spal až do rána. My si mezitím dali kapříka a šli taky spát. Ráno kolem 9h sme vyrazili vstříc druhému dnu ultimátu.
Procházeli sme nádherným úsekem chko, podél potoka a mezi skalami. Až sme došli ke skryškým jezírkům a vodopádům. Tady není co popisovat to uvidíte na fotkách a videu, ale byla to fakt kvalita jak někde na Aljašce. Byl to bezkonkurenčně nejlepší úsek z celý výpravy. Po pár kilometrech pochodu a věčnýho poslouchání boubase jak by šel spát sme došli až k Berounce, kterou sme se rozhodli přebrodit dle rad Bera Grilse. V pořadu ale zapoměl zmínit že když jdete bosi tak vám kameny pěkně rozervnou nohy. Brod nám trval dobrejch 10min a po napojení na další neznačenou cestu zjištuju že peters nemá mojí putovní hůl vhodnou k putování, kterou sem si pracně našel a vylepšil. Okamžitě byl tedy peters vyhlášen nejhorším členem výpravy.
Následovala cesta podél Berounky, ač podél řeky tak to vypadalo občas jak výstup na everest. Na konci této trasy sme dali zaslouženou koupačku, kde sme se nestačili divit jaký pěkný miciny si tam užívají léto. Jedna z nich si nechala na břehu pantofle na čežboubase nenapadlo nic lepšího než jí v nich nechat vzkaz : čau jestli chceš mít kvalitní styk tak volej nebo napiš,sme 3 a můžeš si vybrat, kámošky taky a pod to můj telefon. Je to divný ale do ted se mi nikdo neozval. Po koupačce nás opět čekala cesta lesem.Přemýšleli jsme jaká to bude večer s holkamapárty, že přece nedaj přednost těm nagelovanejm blbečkům z kepmu když můžou zažít vzrůšo s opravdovýma ultimátníkama. Den se nám pomalu chýlil ke konci a my ještě zkoušeli jatkařit v tůňce. Poté sme se ale vydali do kopce a našli téměř stejné místo k táboření jako den předtím. Já s petersem sme se po předchozí bezesné noci piplali s přípravou míst na spaní zatímco boubas kam lehne tam spí, a to nemluvim ani o tom že v podstatě všude kde sme měli přestávku během 2minut usnul.
Třetí den byl v rychlejšim tempu protožejsme museli dorazit do civilizace a vrátit se zpět do svých domovů. Venku už byl nelidskej pařák kolem 37C a chytráci boubas a peters bez piti. Vyčerpaní a znavení hoši ani nekoukali pod nohy a nevšiml si, že šlápli kousek vedle zmije. Řikám čum ty vole zmije, čehož se chytil boubas hlavní aktér celý výpravy a natočil přírodovědný vstup o zmiji obecné ? Ač je čr nejlépe značená země co se turistických značek týče,za jednou vesnicí udělali kucí asi chybu a žlutá nás zavedla do hnusnýho lesa, vysoký trávy a kopřiv. Po asi kilometru nevíme kde sme. Boubas navrhuje jít přez pole a les někam tam, já řikám budem se držet po cestě. Což se ukázalo jako správná volba. Kolem 4 h sme narazili na koleje, počkali pulhodky na vlak a tradá do toho betonovýho města. Shrnuto podtrženo byl letošní ultimát nejultimátnější, chytli sme kapra, pstruha, zmiji, užovku, žábu, kobylky saranče. Nachodili sme 45km s báglama na zádech, v nich jsme (krom peterse) neměli skoro nic. Užili sme si světa a přírody. Já sem zhubl asi 2kila což se mi hodí. Ale zase nás nemůže letos už vůbec nic překvapit. (tento článek je věnován na památku putovní hole vhodné k putování jenž peters zbaběle ponechal vlastímu osudu)
Letošní ročník oproti loňskému o dost přitvrdil, já s boubasem sme si nebrali ani spacák, už ani provázku nebylo potřeba. Pouze celtu nůž, ešus a pár drobností. Výlet začal nástupem na vlak v pátek v 7:24z mb směr Kařez. Po příjezdu sme koupili jen píváky do pet lahve na pitný režim a vydali se do lesa. Po pár metrech sme narazili na chovnej rybník, tak sme šli počekovat jestli tam nebudou náky ryby, ale byl hroznej hic a kapři nešli po rohliku ani když sem to hodil pul metru od nich. Všimli sme si ale pár hadů. Podél břehu plavali asi 3 užovky. Byly dost plachý a těžko se nechali chytit, na poprvé boubasovi vyklouzla z ruky ale na podruhý neměla šanci. Započítala se k našemu prvnímu úlovku. O pár metru dál jsme se rozhodli doplnit pár bílkovin a chytali sme kobylky. Netvářili se moc vesele kdyžsme je drželi za nožičky ale je to boj o život a ten si nevybírá. Prvního kousnutí sem se bál ale překvapilo mě to že to nebylo vůbec zlý a tak si boubas s petersem chytli taky každej po jedný.
Po dvou hodinách chůze po polničkách mezi obilím, v pořádným letním pařáku kolem 35C jsme si prozpěvovali a hráli na harmoniku. Po chvíli jsme došli k vesnici asi o 15domečkách a zapíchli to u vesnického kalu. Zkusil sem tam hodit rohlik a náhle zjistil, že se tu odehrají další jatka. Bylo tam aspoň 5 kaprů kolem 35cm. Na první nához sem ho měl, ale utrhl se mi. Rychle sem navázal háček a tentokrát už sem měl kapříka jak víno. Po vytažení na břeh na nás ale naběhl nákej starej důchodce stim, že tam chytáme a že na nás zavolá policajti. Když sem mu řekl, že nechytáme jen to krmíme asi mi to neuvěřil. Hodili sme rybu do igelitáku a začali zdrhat. Dalších pár kilometrů vůbec neubíhalo, úsek do kopce z kopce a samej komár. Kiláky se táhly a za chvíli sme dorazili ke studánce s pitnou vodou. Po cestě sme ještě zkoušeli chytit náky ryby v potoce ale už se tolik nedařilo a kolem 7h smezačli hledat místo k utáboření. Boubas si lehnul zatímco my s petersem sme sbírali dřevo a kameny kolem ohně. Boubase těžko vzbudit a spal až do rána. My si mezitím dali kapříka a šli taky spát. Ráno kolem 9h sme vyrazili vstříc druhému dnu ultimátu.
Procházeli sme nádherným úsekem chko, podél potoka a mezi skalami. Až sme došli ke skryškým jezírkům a vodopádům. Tady není co popisovat to uvidíte na fotkách a videu, ale byla to fakt kvalita jak někde na Aljašce. Byl to bezkonkurenčně nejlepší úsek z celý výpravy. Po pár kilometrech pochodu a věčnýho poslouchání boubase jak by šel spát sme došli až k Berounce, kterou sme se rozhodli přebrodit dle rad Bera Grilse. V pořadu ale zapoměl zmínit že když jdete bosi tak vám kameny pěkně rozervnou nohy. Brod nám trval dobrejch 10min a po napojení na další neznačenou cestu zjištuju že peters nemá mojí putovní hůl vhodnou k putování, kterou sem si pracně našel a vylepšil. Okamžitě byl tedy peters vyhlášen nejhorším členem výpravy.
Následovala cesta podél Berounky, ač podél řeky tak to vypadalo občas jak výstup na everest. Na konci této trasy sme dali zaslouženou koupačku, kde sme se nestačili divit jaký pěkný miciny si tam užívají léto. Jedna z nich si nechala na břehu pantofle na čežboubase nenapadlo nic lepšího než jí v nich nechat vzkaz : čau jestli chceš mít kvalitní styk tak volej nebo napiš,sme 3 a můžeš si vybrat, kámošky taky a pod to můj telefon. Je to divný ale do ted se mi nikdo neozval. Po koupačce nás opět čekala cesta lesem.Přemýšleli jsme jaká to bude večer s holkamapárty, že přece nedaj přednost těm nagelovanejm blbečkům z kepmu když můžou zažít vzrůšo s opravdovýma ultimátníkama. Den se nám pomalu chýlil ke konci a my ještě zkoušeli jatkařit v tůňce. Poté sme se ale vydali do kopce a našli téměř stejné místo k táboření jako den předtím. Já s petersem sme se po předchozí bezesné noci piplali s přípravou míst na spaní zatímco boubas kam lehne tam spí, a to nemluvim ani o tom že v podstatě všude kde sme měli přestávku během 2minut usnul.
Třetí den byl v rychlejšim tempu protožejsme museli dorazit do civilizace a vrátit se zpět do svých domovů. Venku už byl nelidskej pařák kolem 37C a chytráci boubas a peters bez piti. Vyčerpaní a znavení hoši ani nekoukali pod nohy a nevšiml si, že šlápli kousek vedle zmije. Řikám čum ty vole zmije, čehož se chytil boubas hlavní aktér celý výpravy a natočil přírodovědný vstup o zmiji obecné ? Ač je čr nejlépe značená země co se turistických značek týče,za jednou vesnicí udělali kucí asi chybu a žlutá nás zavedla do hnusnýho lesa, vysoký trávy a kopřiv. Po asi kilometru nevíme kde sme. Boubas navrhuje jít přez pole a les někam tam, já řikám budem se držet po cestě. Což se ukázalo jako správná volba. Kolem 4 h sme narazili na koleje, počkali pulhodky na vlak a tradá do toho betonovýho města. Shrnuto podtrženo byl letošní ultimát nejultimátnější, chytli sme kapra, pstruha, zmiji, užovku, žábu, kobylky saranče. Nachodili sme 45km s báglama na zádech, v nich jsme (krom peterse) neměli skoro nic. Užili sme si světa a přírody. Já sem zhubl asi 2kila což se mi hodí. Ale zase nás nemůže letos už vůbec nic překvapit. (tento článek je věnován na památku putovní hole vhodné k putování jenž peters zbaběle ponechal vlastímu osudu)
